Mamííí, kup mi to!!!
Přesně touto větou to všechno začíná. Anebo taky končí. Nevysvětlit dítěti (samozřejmě ve věku, kdy je schopno to „pobrat“), že hračky či sladkosti nejsou zadarmo, by mělo být podle mě trestáno. V malinké hlavičce děcka se začne rozvíjet proces, který má fatální dopad na jeho budoucnost.
U dětí svých známých rozpoznávám dvě varianty výchovy:
- rodič pořídí prakticky cokoliv, jen aby měl klid, aby dítě u pokladny neřvalo a nedělalo ostudu,
- chytrý rodič přispěje či pořídí věc za určitých podmínek a vysvětlení.
Apeluji tímto na rodiče, že by měli co nejdříve pořídit dítěti „PRASÁTKO“, aby vědělo, že zadarmo ani kuře nehrabe a že na to lego musí tatínek tvrdě makat.
Mazej na brigádu!
Jedině takto mladistvá osůbka pozná, zač je v Pardubicích perník. Vím to z osobní zkušenosti, kdy jsem pomáhala na tržišti, a nebyl lepší pocit, než dostat výplatu a bez nějakého prosení a smlouvání si koupit, co jsem chtěla. Brigáda mě naučila i šetřit a nerozházet vše najednou. Nenahraditelnost této aktivity ocení každý teenager.
Produktivní věk
Jsme dospělí a začínáme přemýšlet o zadních vrátkách. Vyděláváme a snažíme se spořit, i když to občas dře. Co si budeme vykládat. Každý nemá takový příjem, aby si měsíčně odložil „pěknou“ částku. Myslím si, že i v řádu stovek to smysl má. Především v tomto aktivním věku je potřeba přemýšlet nad tím, jak své výdělky správně zhodnotit a využít k dalším životním fázím.
Kdo šetřil, neutřel
Důchodový věk se neustále zvyšuje, takže za sebe můžu říct, že budu mít asi hooodně našetřeno, než si budu užívat jako bílovláska. Všichni víme, v jaké výši se pohybují v naší zemi důchody. Nicméně ta spořivá léta se odrazí do vašeho poklidného podzimu života, kdy nebudete muset počítat při důchodě každou korunu a vyčkávat, když oblíbený produkt bude v akci.