Někteří z vás se již pravděpodobně setkali s nerostem s opravdu tajuplným názvem, který si zasluhuje více pozornosti, než jiné prvky či chemické sloučeniny.
Exotický název minerálu vám možná napoví, že jistě nebude běžně dostupný, a že jste se s ním možná nikdy nesetkali, ovšem to nemusí být tak docela pravda. Může být rozemletý a rozptýlený v tak jemné prachové frakci, že si vůbec nemusíte být vědomi, že je součástí zahradnického substrátu nebo dokonce bezfosfátových pracích prášků. Vyskytuje se i v různých dietních směsích a potravinových doplňcích a jeho konzumace vám rozhodně neublíží, spíše naopak.
Váže na sebe totiž toxické látky v těle a samozřejmě i v jakémkoli jiném prostředí, ať už je kapalné nebo plynné. Právě proto se také minerál Zeolit využívá i do filtračních zařízení. Zeolitová filtrace je oblíbená mezi akvaristy i mezi majiteli bazénů a samozřejmě v úpravnách pitné vody, kde ji pomáhá zbavit jak toxických nečistot, tak i nadbytečných mikroprvků, zejména manganu a železa.
Proč Zeolit konkuruje křemičitému písku
Princip pískových filtrací bazénů spočívá v tom, že v přesné velikosti zrn křemičitého písku (frakci) zachycují mechanické nečistoty rozptýlené ve vodě. Zrnka musí být upravena tak, že mají ostré hrany, a uvádí se, že jejich optimální velikost je v tomto případě od 0,6 do 1,2 milimetru. Zeolit lze upravit (rozdrtit) do stejné frakce i s ostrými hranami, čímž může zcela nahradit zmíněný písek.
Filtrování zeolitem je však efektivnější díky jeho vnitřní struktuře velmi malých dutých chodbiček, v nichž se mohou zachytit další nečistoty, a zároveň je využíváno zmiňované vlastnosti pohlcování toxických látek. Zeolit kupříkladu dokáže z vody navázat amoniak, což je právě u bazénové filtrace klíčová vlastnost. Ušetří se tím zároveň na přípravcích bazénové chemie.
