Tyto květiny jsou jednoděložné a řadí se do řádu chřestotvarých. Co málokdo ví je to, že název pochází z řeckého orchis, což znamená varle :-). Ne, že by měly takový tvar květy. Zato podzemní hlízy ano.
Pokud se někoho zeptáte, zda jsou orchideje náročné, tak vám každý řekne něco jiného. Není se co divit. V každém bytě jsou specifické podmínky, a to co bude u vaší babičky krásně kvést nemusí kvést nutně i ve vašem obýváku. Navíc je orchidejí tolik druhů, že se můžete bavit každý o jiné, aniž to tušíte. My se podíváme na ty nejobyčejnější a nejobvyklejší. Takové, co dostanete naprosto běžně koupit v kterémkoli obchodě s květinami.
Tak především začněte s hlínou. Tu mají orchidej rády jako kůrový mix s rašelinou. Sáček pořádně promačkejte a tím zjistíte obsah kůry i obsah rašeliny. Je-li tam toho druhého hodně, raději květinu nepřihnojujte, alespoň ne hned zpočátku. Pokud jste dostali rostlinu darem a má špatné kořínky, je třeba je zastřihnout. Teprve pak vysypte sáček do květináče, zhruba do poloviny a koupenou či darovanou rostlinu tam dejte. Zasypte zbytkem sáčku a zvlhčete rozprašovačem. Ne tu rostlinu, půdu pod ní.
Některé orchideje jsou náchylné k uhnívání kořenů. Stává se to tehdy, pokud jsou například ve velkém květináči. Ten nasaje moc vody a je to špatné. Optimální květináč je s více otvory, to, aby mohl ke kořenům vzduch.
Vlhkost substrátu se holt musíte naučit odhadnout. Pokud to neumíte, zkoušejte. Zkuste si sehnat průhledný květináč, tam nejlépe uvidíte, jak je substrát mokrý či vlhký. Zalévání vodou z kohoutku není dobré, optimální je dešťová voda. Nebo když už tak kohoutková, ale s destilovanou smíchanou v poměru 1:2.
Květinu je nejlépe umístit na okno směřující na jih nebo východ. Potřebují hodně světla.
Další a další poučky naleznete kdekoli na netu. Občas si i protiřečí, takže prostě kupte a uvidíte.
